Drama, drama, a zase drama. Opravdu bude letošní ročník festivalu tak dramatický? Přečtěte si rozhovor s naší dramaturgyní Gábi, který pro vás připravila členka týmu Kina Brasil Bára.
"Mě osobně si filmy získaly tím, že mě na chvíli opravdu přenesly do Brazílie, kterou mám tolik ráda a zaujalo mě i jejich poselství. Je úžasné, jak nám někteří filmaři dokáží zprostředkovat skutečnost, zachytit ji v její poetičnosti i ryzosti a zanechat v nás silný dojem. To jsou potom nádherné zážitky."
- Gábi, dramaturgyně Kina Brasil
B: Kolik filmů jsi pro letošní ročník zhlédla a kolik jsi měla favoritů?
G: Letos jsem zhlédla na třicet nejnovějších filmů. Upřímně, ne na každý jsem se dodívala do konce - jsou i filmy, o kterých se můžeme přesvědčit, že nejsou pro festival vhodné. Ať už co do kvality, tak třeba tematicky. Každý rok zvažuji také filmy, které jsem viděla v minulých letech. Pokud bychom počítali i tyto, počet filmů se rozšiřuje o dalších mnoho desítek.
B: Na které filmy se diváci mohou těšit a čím si tě filmy získaly?
G: Do nejužšího výběru se dostaly filmy Pureza, Betânia, Retratos fantasmas, Retrato de um Certo Oriente, O Buscador a Domingo à noite. Tyto filmy mě oslovily svou uměleckou hodnotou, zpracováním, tématem, schopností předat divákovi "brazilskost" a takzvaně zarezonovat v něm. Mě osobně si filmy získaly tím, že mě na chvíli opravdu přenesly do Brazílie, kterou mám tolik ráda a zaujalo mě i jejich poselství. Je úžasné, jak nám někteří filmaři dokáží zprostředkovat skutečnost, zachytit ji v její poetičnosti i ryzosti a zanechat v nás silný dojem. To jsou potom nádherné zážitky.
B: Šest dramat a jeden dokument. To má být letošní ročník festivalu tak dramatický, nebo se v Brazílii zkrátka točí spoustu kvalitních dramat?
G: Vůbec nejde o to, abychom byli příliš vážní. Drama je přeci žánr, který dokáže obejmout i humor nebo napětí. A ano, Brazílie produkuje spousty kvalitních dramat. My se zaměřujeme především na kvalitní filmy.
B: A co odlehčená komedie, napínavý příběh z favely nebo hudební filmy, které diváky často přitahují, ty jsi nezvažovala? Nebojíš se, že někdo na festival nepůjde, protože pro něj bude moc "vážný"?
G: Brazilské komedie jsou fajn, výjimečně si nějakou doma streamuju vyloženě ve chvílích, kdy potřebuju vypnout hlavu. Ale abych byla upřímná, dlouho jsem nenarazila na skutečně kvalitní komedii, která by si zasloužila představit českému publiku. Jsou to spíše konzumní počiny komerčních médií. Hudebních filmů vzniká v Brazílii hodně, oni mají velké množství vynikajících hudebníků, o kterých stojí za to točit filmy. Letos byl v užším výběru film Elis e Tom, nicméně se jednalo o dokument - a ten už jsme jeden měli vybraný. Více než jeden dokument v programu mít nechceme, to by nebyl prostor pro nedokumenty. No a co se týče krimi filmů z prostředí chudinských předměstí, Cidade de Deus nebo Tropa de Elite jsou dosud zkrátka nepřekonané ikonické snímky.
B: Dva z filmů (Pureza a Betânia) mají v hlavní roli silnou ženu, která má těžký osud. Nejsou tyto filmy stylem podobné a proč by je diváci měli vidět oba?
G: Tyto dva snímky mají sice oba v názvu jména hlavních hrdinek, nicméně jsou velmi odlišné. Pureza je biografický snímek s dojemným koncem z pralesa a jeho hlavním tématem jsou lidská práva. Herečka, která ztvárnila Purezu, Dira Paes, je brazilská hvězda ověnčená mnoha oceněními a velmi dobře známá tvář z televize i filmu. Také Renato Barbieri je režisér s řadou zkušeností a natočených filmů. Betânia je oproti tomu artovější počin z prostředí takové neobvyklé pouštní krajiny poblíž Národního parku Lençóis Maranhenses, má více dějových liníí a postav, komplexnější příběh a dotýká se více témat. Hlavní herečka Diana Mattos je pro brazilského diváka neznámá tvář. Zároveň se jedná o režisérský debut Marcela Botty.
B: Již po několikáté během let jsi vybrala film režiséra Klebera Mendonçy Filha (teď Retratos fantasmas). Dá se říct, je jeho filmy jsou základním stavebním kamenem Kina Brasil? A přemýšleli jste, že byste ho na festival někdy přivezli osobně?
G: Kleber je nepochybně jeden z nejvýraznějších brazilských umělců dneška. Jeho filmy oběhly celý svět a sklízejí ovace, kde mohou. Dá se říci, že cokoliv natočí, chceme mít na festivale. Nicméně bych neřekla, že jeho filmy by byly základním stavebním kamenem našeho festivalu, alespoň ne jediným. V Brazílii je mnoho dalších skvělých režisérů, jejichž filmy milujeme a vždy je toužíme přivézt. Letos jsem například okamžitě sáhla po novém filmu Marcela Gomese Portrét jistého Orientu (Retrato de um Certo Oriente), protože to je prostě další klenot z jeho dílny. A ano, pokud nám to osud dopřeje, rádi bychom v budoucnu přivezli Klebera, Marcela, nebo Karima Ainouse, Gabriela Mascara a další skvělé brazilské filmaře.
B: Letos se diváci mohou opět těšit na film natočený podle příběhu spisovatele Miltona Hatouma - Retrato de um Certo Oriente (Minulý rok O rio do Desejo). Tento film je z části černobílý. Má černobílé zpracování svůj důvod a je podle tebe lepší, než kdyby bylo barevné?
G: Režisér podle svých slov zvolil to černobílé zpracování z více důvodů: jednak chtěl zachytit amazonský prales a jeho mnohočetnou zelenost jinak, způsobem, který ladí s příběhem a obdobím, ve kterém se odehrává. Zároveň ho popisuje jako umělecký prostředek k tomu, aby v divákovi naladil nostalgickou notu starých fotografií. Když se podíváme na černobílou fotografii, vyvolá v nás pocit smíření s minulostí, pousmání nad tím, co jsme zažili a nad časem, který už jsme dávno ztratili. Na mě osobně to černobílé pojetí působí dokonale. S každým dalším obrazem se utváří jemná poetika filmu. Je to součást uměleckého záměru a určitě bych v tomto případě za barvy neměnila ani náhodou.
Podívejte se na celý program letošního festivalu zde.
B: A co další filmy, na co dalšího se ještě můžou diváci těšit?
G: Máme v programu další skvělé filmy. Nedělní večer je intimní drama o stárnoucím páru umělců, slavné herečky a spisovatele. Hlavní hrdinka se stará o svého milovaného muže, který trpí Alzheimerovou chorobou a náhle je jí ta stejná nemoc diagnostikována také. Je to velmi citlivý pohled na stárnoucí pár, jeho životní jizvy a výjimečnou lásku. Dále máme svérázný snímek Hledač, který klade do kontrastu zkaženou brazilskou smetánku a snahu žít v souladu se svědomím, svobodou a dobrem. Film je nezvykle poskládaný z velmi dlouhých záběrů a kamera tak přebírá jednu z hlavních rolí. Každý z filmů, který uvedeme, má své jedinečné kouzlo. Určitě stojí za to se přijít podívat, co se v současné Brazílii točí.
Comments