Prales jako živoucí organismus, kterého se indiáni cítí být součástí. Prales jako poslední útočiště dávné moudrosti a chápání světa, které stojí za to ochránit a předat dál. Tento polodokument však nemá snahu někoho přesvědčit a naléhat, není to zoufalé volání o pomoc. Je nejčerstvějším vhledem do současného pralesa, kdy se nám na pozadí neblahého uvolnění zákonů „seshora“ a starosti z návratu zlatokopů a otrávených řek odkrývají i osobní strasti. Ty se v příběhu ladně prolínají s mýty. Kamera se sžívá s přírodou a obydlím indiánů a nenuceně snímá jejich přirozenou plynulost. Scénář pochází ze dvou per: antropolog a režisér filmu Luiz Bolognesi spojil své zkušenosti s moudrostí šamana, spisovatele a politického lídra indiánů Yanomami Davim Kopenawou, který zároveň ztvárnil hlavní roli. Vedle kořenů, tradic a legend zinscenovaných samotnými indiány vidíme boj Daviho za ochranu a přežití svého lidu. Film natočený v době, kdy okolnosti v Brazílii nepřejí ani indiánům, ani filmařům, s respektem k domorodému kmeni a bez zbytečné idealizace života v pralese. Jeho poselství přesahuje samotný děj a sám o sobě se stává tichým, ale pevným a neutišitelným vzdorem. Z letošního Berlinale si snímek odnesl ocenění za nejlepší film v sekci Panorama.

​