První film letošního festivalu začne v kině Ponrepo. Proto jsme pro vás připravili rozhovor také s kurátorkou Národního filmového archivu Klárou Trskovou, které jsou kultura a umění portugalských zemí blízké. Přečtěte si, proč byste si film Vyprahlé životy (Vidas secas) neměli nechat ujít a také o tom, jak se Klára dostala k portugalštině a filmu.
[Barbora] 11. ročník filmového festivalu Kino Brasil letos poprvé začne v kině Ponrepo. Diváci tam mohou zhlédnout brazilský film Vyprahlé životy. Těší vás, že festival letos začne u vás a tímto ikonickým snímkem?
[Klára] Ano, máme v Ponrepu velkou radost, že se nám letos podaří k divákům Kino Brasil dostat také brazilské archivní snímky uložené ve sbírce Národního filmového archivu v Praze. Navíc se bude jednat o klasickou filmovou projekci ze 35mm filmového pásu a ta má své neopakovatelné kouzlo!
[Barbora] V čem vidíš kvalitu filmu, proč by ho lidé měli vidět?
[Klára] Film Vyprahlé životy vypráví příběh o útěku jedné rodiny ze Severovýchodu Brazílie před neúrodou a hladomorem, které tuto část země opakovaně trápily kvůli vleklému suchu. Literární předloha z pera Graciliana Ramose z roku 1938 patří do brazilského literárního kánonu. Když pak román Nelson Pereira dos Santos v roce 1963 zfilmoval, stal se jeho film jedním z děl, které pomohlo zformovat estetiku brazilské filmové nové vlny (tzv. Cinema Novo). Pro brazilský film je tak režisér Nelson Pereira dos Santos podobně významnou osobností jako by pro českou kinematografii byly například Věra Chytilová nebo Miloš Forman. I když sucho a hladomor nejsou snadná témata, je to vizuálně velmi působivý film vyvolávající mnoho otázek.
[Barbora] Ráda divákům nabízíš brazilské snímky, letos promítáte v kině Ponrepo již druhý film ve spolupráci s Kinem Brasil. Proč zrovna brazilské filmy?
[Klára] S Brazilskou cinematékou v São Paulu (což je taková brazilské obdoba našeho pražského filmového archivu) nás dlouhodobě pojí přátelské vazby. Snažíme si navzájem pomáhat při organizaci filmových projekcí v obou zemích nebo při digitálním restaurování archivních filmů. Kurátorka Marie Barešová v São Paulu v minulém roce brazilskému publiku představila několik československých filmů a přivezla si odtud inspiraci promítat film Portréty přízraků (2023) o zaniklých brazilských kinech, který diváci již mohli zhlédnout v kině Ponrepo. Znovu k tomu bude příležitost v rámci festivalu Kino Brasil 1. 11. od 18:00.
[Barbora] Ve videopozvánce, kterou jsi natočila pro Kino Brasil, mluvíš plynule portugalsky. Je vidět, že máš k jazyku blízko. Tvůj zájem je tedy především o brazilské filmy, nebo obecně o portugalsky mluvící i z dalších zemí?
[Klára] Kultura a umění portugalsky mluvících zemí je mi blízká a ráda s ní seznamuji české publikum. Soustředím se hlavně na africké státy, kde se mluví portugalsky, což je Angola, Mosambik, Kapverdské ostrovy, Guinea-Bissau a Svatý Tomáš a Princův ostrov. Filmy z těchto zemí uvádím každoročně v Ponrepu během festivalu AfroFilmes. V příštím roce se mezi nimi objeví i díla související s brazilskou africkou diasporou, takže na konci února (21.–24. 2. 2025) se fanoušci brazilské kinematografie mohou těšit na další zážitek!
[Barbora] Kde ses jazyk naučila?
[Klára] Portugalština mi ze začátku vůbec nešla. Hodně mi pomáhalo docházet na večerní jazykové kurzy do Portugalského centra Instituto Camões, ale nejvíc jsem se zdokonalila až na ročním Erasmu na univerzitě v Coimbře, kde jsem bydlela ve „studentské republice“ SOREA. Musela jsem se tam jazyk rychle doučit, abych se mohla v našem komunitním domě zapojit do každodenního fungování.
[Barbora] A jak ses od studia portugalistiky dostala k filmu?
[Klára] Kromě portugalistiky a lusobrazilských studií jsem studovala na FF UK také na katedře filmových studií a na FAMU v Centru audiovizuálních studií. Nyní se snažím kombinovat teoretickou i praktickou část ze všech svých oborů.
[Barbora] Konečně mi vše zapadlo. Závěrem by mě zajímalo, jestli se chystáš ještě na další akce Kina Brasil? Na co se nejvíc těšíš?
[Klára] Moje capoeira skupina bude na slavnostním zahájení Kina Brasil pořádat „rodu“. Jsem sice teprve úplný začátečník, ale těším se, jak to bude v prostředí kina vypadat! Pokud by vás capoeira zaujala, můžete během festivalu přijít i na jeden z tréninků Axé capoeira v Holešovicích. Z filmových představení mě velmi zaujal snímek Betânia, a pak si určitě nenechám ujít Portrét jistého orientu, protože mám ráda romány Miltona Hatouma, který je autorem literární předlohy.
Zaujal vás článek? Přečtěte si i další články zde.
Podívejte se na celý program festivalu zde.
Comentarios